další pokračování faktů
Doplňkem mnoha dobročinných církevních trhů, jejichž cílem je získat finanční prostředky,
bývá karneval. Kdysi byl považován za oslavu těla, ale nyní je přijatelný, neboť peníze
připadnou církvi, aby mohla kázat proti ďáblové pokušení! Lze namítnout, že jsou to pohanské
zvyky a obřady, které si křesťané pouze vypůjčili. To je sice pravda, ale pohané si libovali v
rozkoších těla a byli za to odsouzeni právě těmi, kteří dnes slaví jejich obřady, pouze pod jiným
jménem.
Kněží a duchovní kráčejí v prvních řadách mírových demonstrací a lehají si před vlaky s
válečným materiálem se stejnou horlivostí, s jakou jejich řádoví bratři z týchž seminářů v roli
polních kaplanů žehnají kulkám, bombám a vojákům. Někde se musela stát chyba. Je možné,
že Satanovou rolí je vyslovit obvinění? Rozhodně ho do této funkce jmenovali!
Když štěně dospěje, stane se z něj pes; když led roztaje, říká se mu voda; když vyprší dvanáct
měsíců, pořídíme si nový kalendář na příslušný rok; když se z magie stane vědecký fakt,
mluvíme o něm jako o medicíně, astronomii apod. Když přestane určité pojmenování odpovídat
dané skutečnosti, je logické nahradit je novým, vhodnějším. Proč tak nepostupujeme i u
náboženství? Proč máme náboženství označovat stejným jménem, když se jeho principy
přestaly shodovat s původní vírou? Proč v případě, kdy náboženství sice hlásá totéž co dřív, ale
jeho stoupenci se již prakticky neřídí jeho učením, si nadále říkají jménem, které bylo dáno
jeho původním přívržencům?
Proč byste měli dále podporovat víru, která se neshoduje s vašimi pocity jestliže nevěříte tomu,
co vaše náboženství učí? Nikdy byste nehlasovali pro člověka nebo věc, ve které nevěříte. Nač
tedy odevzdávat církevní hlas náboženství, jež neodpovídá vašemu přesvědčení? Nemáte právo
naříkat si na politické poměry, které jste sami zvolili, nebo jakýmkoli způsobem podpořili -
například tím, že složíte ruce v klín a budete spokojeně souhlasit se sousedy, kteří tyto poměry
schvalují, jen proto, že jste příliš líní nebo zbabělí, abyste vyslovili svůj názor. Totéž platí pro
náboženské hlasování. Když už nedokážete být ve svých názorech bezohledně upřímní z obavy
z nepříjemných reakcí zaměstnavatelů, veřejných představitelů apod., můžete být upřímní
přinejmenším sami k sobě. V soukromí vlastního domova a s blízkými přáteli se musíte hlásit k
náboženství, kterému leží na srdci pouze VÁŠ prospěch.
Satanismus se zakládá na velmi zdravé životní filozofii, říkají ti, kdo nemají zábrany. Proč ho
ale nazývat satanismem? Proč mu nedat jméno "humanismus" či jiný název, který by
zachycoval souvislost s čarodějnickým konventem a přitom znamenal něco trochu
esoteričtějšího a méně křiklavého. Existuje pro to více důvodů. Humanismus není náboženství.
Je to prostě způsob života bez nějaké ceremonie či dogmatu. V satanismu jsou jak ceremonie,
tak dogmata. Dogma, jak bude dále vysvětleno, je nutné. Satanismus se podstatně liší od všech
ostatních čarodějnických a magických skupin, praktikujících takzvanou dobrou či bílou magii,
které dnes ve světě existují. Tato pokrytecká a arogantní náboženství slavnostně prohlašují, že
jejich členové používají magických sil pouze k altruistickým účelům. Satanisté hledí na
skupiny bílé magie s opovržením, neboť se domnívají, že altruismus znamená hřešit na
dobírku. Je nepřirozené netoužit po získání věcí pouze pro sebe. Satanismus je jistou formou
kontrolovaného sobectví. To neznamená, že nikdy nic neuděláte pro někoho jiného.
Obšťastníte-li člověka, na kterém vám záleží, budete mít pocit uspokojení. Satanismus se stavá
za uplatňování upraveného pravidla nečiň druhému, co nechceš, aby jiní tobě činili. Náš výklad
zní takto: čiň jiným to, co oni činí tobě. Pokud byste jim činili to, co chcete, aby oni dělali vám,
a oni by s vámi přitom jednali špatné, bylo by proti lidské přirozenosti brát na ně dál ohledy. K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám; pokud ale nebude vaše
slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží.
Skupiny, hlásící se k bílé magii, tvrdí, že pokud na někoho sešlete kletbu, vrátí se vám
trojnásobně, jako bumerang, přesně podle přísloví o kopané jámě. Je to jen další známka
životní filozofie poznamenané pocitem viny jíž se drží tyto novopohanské, pseudokřesťanské
skupiny. Dobré čarodějky by se chtěly ponořit do čarodějnictví, ale nedokáží se oprostit od
stigmatu, které je s ním spojeno. Říkají si proto bílí magici, a pětasedmdesát procent své
filozofie staví na otřepaných, banálních principech křesťanství. Každý, kdo předstírá, že se o
magii nebo okultní vědy zajímá z jiných příčin, než je získání osobní moci, je hnusný pokrytec.
Satanista uznává křesťanství přinejmenším z toho důvodu, že je důsledné ve své filozofii
poznamenané pocitem viny, ale může pouze pohrdat lidmi, kteří tím, že se přidali ke skupině
magiků, dělají jako by se osvobodili od pocitu viny, a přitom se zabývají stejnou výchozí filozofií
jako křesťanství.