Závěr faktů!
Bílá magie je prý využívána pouze k dobrým či altruistickým cílům a černá magie,jak se tvrdí,
slouží pouze sobeckým či špatným účelům. Satanismus žádnou takovou dělící čáru neuznává.
Magie je vždy magie, ať má pomáhat či škodit. Satanista jakožto magik by měl být schopen
rozhodnout se, co je správné, a pak užít magických sil k dosažení svých cílů.
Při obřadech bílé magie stojí magik v pentagramu, aby se ochránil před zlými silami jež
přivolává na pomoc. Satanistovi připadá poněkud pokrytecké vyvolávat tyto síly a žádat od nich
pomoc a zároveň se před nimi chránit. Satanista si uvědomuje, že pouze spojenectvím s těmito
silami může zcela a nepokrytě využívat síly temnot ke svému prospěchu.
Při satanském magickém obřadu se účastníci nedrží za ruce a netančí kolečko kolem
růžolícího, nezapalují svíce různých barev, aby dosáhli splnění rozličných přání, nevolají jména
Otce, Syna a Ducha svatého, když patrně provozují černou magii, nevybírají si některého
svatého za osobního rádce a pomocníka při řešení svých problémů, nenamáčejí se do vonných
olejů a nedoufají, že se peníze jen pohrnou, nemeditují, aby dosáhli velkého duchovního
probuzení, neodříkávají dlouhá zaříkávání, k nimž občas pro lepší dojem přihodí Ježíšovo
jméno atd., atd., atd. ad nauseam!
PROTOŽE - toto NENÍ správný způsob, jak provádět satanskou magii. Pokud se nedokážete
zbavit pokryteckého sebeklamu, nikdy nemůžete uspět jako magik, a tím méně jako satanista.
Satanské náboženství nejenže zdvihlo minci, ale dokonce ji obrátilo na druhou stranu. Proč by
si tedy říkalo jiným jménem než oním, které je v naprosté shodě s opačnými dogmaty tvořícími
satanskou filozofii, a tak podporovalo principy, které naprosto odmítal?
Satanismus není řádným náboženstvím; je to náboženství světské a živočišné, náboženství těla
- a nad tím vším panuje Satan, zosobnění špatné cesty.
Nevyhnutelně se nabízí otázka: "Tak dobře, nemůžeme satanismus nazývat humanismem
protože humanismus není náboženství, proč bychom ale vůbec měli mít nějaké náboženství,
když vše, co děláte, je zcela přirozené? Nestačí to prostě jen dělat?"
Moderní člověk prošel dlouhou cestou; zbavil se iluzí o nesmyslných článcích víry dřívějších
náboženství. Žijeme v osvícené době. Psychiatrie učinila mílové kroky v objasňování podstaty
lidské osobnosti. Žijeme v době intelektuálního uvědomění, jaké žádný svět dosud nepoznal.
To je všechno sice moc hezké ALE - toto nové uvědomění má jednu vadu. Akceptovat něco
rozumové je jedna věc, ale přijmout to pocitově je něco zcela jiného. Jedním z nároků, které
psychiatrie nedokáže splnit, je lidská potřeba prožívat emoce prostřednictvím dogmat. Člověk
potřebuje obřad a rituál, fantazii a kouzla. Přes všechno dobré, co psychiatrie dokázala,
oloupila člověka o zázraky a fantazii, které mu náboženství v minulosti poskytovalo.
Satanismus si uvědomuje současné potřeby člověka a vyplňuje rozsáhlé šedé prázdno mezi
náboženstvím a psychiatrii. Satanská filozofie spojuje základy psychologie s upřímným
působením na city čili dogmatem. Poskytuje člověku fantazii, kterou tolik potřebuje. Na
dogmatu samém není nic špatného, pokud není založeno na myšlenkách a činech, které jdou
vyloženě proti lidské přirozenosti.
Nejrychlejší způsob, jak se dostat z jednoho bodu do druhého, představuje přímka. Pokud lze
veškeré nahromaděné pocity viny vhodně využít, ruší se potřeba intelektuální očisty psýchy od
těchto potlačovaných pocitů. Satanismus je jediným známým náboženstvím, které bere člověka
takového, jaký je, a staví se spíše za logický princip obracet špatné v dobré, než za pokus
přetrhnout se horlivostí ve snaze něco špatného eliminovat.
Jestliže selským rozumem racionálně zhodnotíte své problémy a přihlédnete k tomu, co nás učí
psychiatrie, a přesto se nedokážete emočně vymanit z bezdůvodného pocitu viny a proměnit své teorie v činy, měli byste se alespoň naučit, aby pocit viny pracoval pro vás. Měli by ste jednat
podle svých přirozených pudů, a pokud se přitom nedokážete zbavit provinilých pocitů, těšte se
ze své viny. Může to znít jako protimluv, ale pokud se nad tím zamyslíte, zjistíte že pocit viny
může často vzrušit smysly. Dospělí by se měli učit od dětí. Děti si velmi často libují právě v
tom, o čem vědí, že by neměly dělat.
Ano, časy se změnily, ale člověk zůstal stejný. Základy satanismu zde byly vždy. Jedinou
novinkou je formální organizace náboženství, založeného na charakteristických a obecně
platných vlastnostech člověka. Po staletí byly lidskému odříkání zasvěcovány velkolepé stavby z
kamene, betonu, malty a oceli. Je nejvyšší čas, aby lidé přestali bojovat sami proti sobě a
zasvětili život stavbě chrámů určených k pěstování rozkoší.
I když se časy změnily, a stále se měnit budou, zůstává člověk v jádru stále stejný. Po dva tisíce
let se kál z něčeho, za co nikdy neměl cítit vinu. Už nás nebaví odpírat si pozemské rozkoše,
které si zasloužíme. Dnes, stejně jako dříve, si člověk potřebuje něco užít, právě teď, místo aby
čekal na odměnu v nebi. Proč bychom nemohli mít náboženství, založené na holdování
rozkoším? Samozřejmě že to odpovídá zvířecí přirozenosti. Již dávno nejsme žadonící slaboši
třesoucí se před nemilosrdným Bohem, kterému je přitom úplně jedno, jestli vůbec žijeme nebo
ne. Jsme hrdí lidé, vážící si sebe samých - jsme satanisté!