satanismus

ZATYKAČ

HLEDÁ SE: BŮH

MRTVÍ NEBO ŽIVÝ

Jednou z obecně rozšířených mylných představ je, že satanista nevěří v Boha. Pojem Boha tak,

jak ho vykládají lidé, se v průběhu času natolik změnil, že satanista jednoduše přijímá tu

definici, která mu nejlépe vyhovuje. Člověk si vždy vytvářel své bohy, a ne oni jeho. Pro někoho

je Bůh laskavý - pro jiného děsivý. Satanista chápe Boha - ať už je nazýván jakkoli či ať je

bezejmenný - jako rovnovážný faktor v přírodě, který nesouvisí s utrpením. Tato mocná sila,

která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o

štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli plnou podlosti a špíny.

Každý, kdo truchlí nad ztrátou milované osoby, by ji určitě raději viděl ve svém náručí než v

Božích rukou. Místo toho jsou falešně utěšováni knězem, který jim tvrdí: Byla to vůle boží, má

drahá, nebo Teď je v rukou Božích, synu. Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby

mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko. Pokud Bůh skutečně má ve své

moci vše, a je tak dobrotivý, jak se předpokládá, proč tedy dopouští, aby se podobné věci děly?

Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv

chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit.

Satanista si uvědomuje, že za vše může člověk a princip akce reakce vesmíru, a nenamlouvá si,

že by za tím stál někdo jiný. Přestaneme skládat ruce v klín a přijímat osud, aniž bychom se

pokusili něco s tím udělat - jen proto, že je to psáno v kapitole té a té, v tom a v tom žalmu - a

basta! Satanista ví, že modlení nepomáhá - ve skutečnosti naopak zmenšuje vyhlídky na

úspěch, neboť ti, kdo jsou oddáni zbožnosti, až příliš často skládají ruce v klín a modlí se, aby

došlo ke změně, jíž by vlastní aktivitou dosáhli daleko rychleji!

Satanista se vyhýbá výrazům jako naděje a modlitba, neboť vyjadřují obavy. Pokud věříme a

modlíme se, aby se něco stalo, nebudeme jednat pozitivně, tak, aby se to skutečně stalo.

Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil, a místo modlení k Bohu

bere situaci do svých rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce.

Stejně jako se satanista nemodlí k Bohu o pomoc, nesnaží se vymodlit si odpuštění za špatné

činy. Pokud vyznavač jiného náboženství spáchá špatný skutek, modlí se k Bohu a žádá

odpuštění, nebo se vyzpovídá nějakému prostředníku a požádá ho, aby se modlil k Bohu za

odpuštění jeho hříchů. Satanistovi je jasné, že modlením nic nezmůže a zpovídáním se jinému

člověku dosáhne ještě méně - a nadto je to pokořující.

Jestliže udělá satanista něco špatného, uvědomí si, že chybovat je zcela přirozené - a pokud

svého činu skutečně lituje, vezme si z něj ponaučení a dá si pozor, aby něco takového již nikdy

neudělal. Pokud svého skutku upřímně nelituje a ví, že se ho dopustí znovu, především se

nemá co zpovídat a žádat odpuštění. Přesně tak to ale chodí. Lidé se zpovídají ze svých hříchů,

aby ulehčili svědomí - a mohli bez starostí jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.

Je tolik rozličných interpretací Boha, v obvyklém slova smyslu, kolik je typů lidí. Představy

sahají od víry v Boha, který je jakousi vágní univerzální kosmickou myslí, až po antropomorfní

božstvo s bílým plnovousem a sandály, které má přehled o veškerém konání každého z nás.

Osobní interpretace Boha se značně liší dokonce i v rámci daného náboženství. Některá

náboženství zacházejí tak daleko, že každého, kdo patří k jiné náboženské sektě než jejich

vlastní, označují za kacíře, a to dokonce i v případech, kdy se celkové učení a podoby zbožnosti

téměř neliší. Katolíci například věří, že protestanti jsou odsouzeni do pekel jen z toho prostého

důvodu, že nepatří do katolické církve. Stejně tak mnoho odštěpených křesťanských skupin,

jako jsou evangelíci či revivalistická církev věří, že katolíci jsou pohané vzývající dřevěné nebo

kamenné modly. (Kristus je zobrazován tak, aby se co nejvíce podobal tomu, kdo se mu klaní, a

přesto křesťané kritizují pohany, že uctívají kamenné nebo dřevěné modly.) Židům bylo vždy

spíláno do Ďáblů.

I když všechna tato náboženství mají v podstatě téhož Boha, každé považuje zvyky ostatních za

zavrženíhodné. Pánbíčkáři se k dovršení všeho dokonce MODLÍ jeden za druhého! K bratrům,

kteří jdou souběžnou cestou ctnosti, chovají opovržení jen proto, že jejich náboženství má jinou

nálepku, a toto nepřátelství je třeba nějakým způsobem vybít. Nejlépe prostřednictvím

modlitby! Skvělý způsob, jak zdvořile a se samolibým úsměvem říci: Nenávidím vás do morku

kostí! Průhledně zamaskovaný trik, známý jako modlitba za nepřátele! Modlitba za nepřítele

není nic než laciný vztek, a navíc hodně podřadné kvality!

Pokud existuje ve způsobu uctívání Boha tolik křiklavých rozporů, kolik rozdílných interpretací

Boha tedy může být a kdo má vlastně pravdu?

Všem zbožným vyznavačům stezky ctnosti jde hlavně o to, zalíbit se Bohu a zajistit si tak po

smrti přijetí u otevřených Nebeských bran. I když někdo nežil podle přikázání, přesto může v

poslední minutě zavolat ke svému smrtelnému loži duchovního, aby mu poskytl poslední

rozhřešení. Kněz nebo pastor se přižene poklusem, aby to s Bohem srovnal a postaral se, aby

jeho propustka do nebeského království byla v pořádku. (Jezidiové, sekta uctívačů Ďábla, mají

na věc rozdílný názor. Věří, že Bůh je všemocný, ale také všeodpouštějící, a na základě toho se

domnívají, že je to Ďábel, komu se musí zalíbit, neboť on vládne zde na Zemi jejich životy. Věří

tak silně, že jim Bůh po posledním zaopatření odpustí všechny hříchy, že během života

nepociťují potřebu brát ohledy na jeho názor.)

Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi rozpory tak, jak bylo

praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si

proto říkat křesťanští ateisté. Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být

rozpornější než pojem křesťanský ateista?

Pokud prominentní křesťanští ideologové odmítají starou interpretaci Boha, jak můžeme od

jejich stoupenců očekávat, že se budou držet dřívější náboženské tradice?

Vzhledem k debatám, je-li Bůh mrtev či ne, by si měl brzy - pokud ovšem není mrtev - začít

platit pojištění na důchod!